Církevní restituce podle Miloše Zemana.
"Lidová strana byla vázána nepřímo usnesením biskupské konference požadujícím náhradu sto miliard korun za bývalý církevní majetek. Nebudu se teď podrobněji zabývat otázkou, do jaké míry skutečně tento majetek patřil katolické církvi, Minimálně od dob Josefa druhého měla církev majetek pouze pronajatý a platila z něj nejdříve panovníkovi a později státu takzvané hektarné. podle prvorepublikových zákonů jej nesměla ani zcizit, tedy bez souhlasu státu prodat jinému. Přesto se k němu chovala jako ke svému vlastnictví. Přitom ji příliš nevadilo, jestliže k tomu vlastnictví přišla neprávem (viz. omylem přisouzené vlastnictví druhé budovy Národního divadla řádu vošilek) nebo zda investice, vybudovaná ze zdrojů tehdejšího státu a mající charakter celonárodní památky, má býtv jejím výlučném majetku (viz. Svatovítská katedrála).
Křesťanští demokraté by bez této vázanosti na katolickou církev mohli být bezpochyby nejpřirozenějším politickým spojencem české sociální demokracie. Kdykoli jsem však jednal s katolickými preláty, vždy se ozývalo totéž: úeníze, pole, lesy. Ani slovo o křesťanském milostrdenství či o lísce k bližnímu. Když jsem navrhoval přijetí italského modelu daňových asignací, podle něhož by část svých daní mohli věřící věnovat své církvi nebo sportovním, kulturním či zdravotním organizacím, katolická církev tento návrh odmítla - patrně z obavy, že i katoličtí věřící by při asignačním modelu dali přednost podpoře sportovních, kulturních či zdravotnických aktivit ve svých konkrétních obcích. A v seznamu objektů, jejichž navrácení katolická církev vyžadovala, se objevovaly i budovy tak výsostně sakrální, jako byly například hájenky. Patrně byly tyto hájenky místem tajných katolických kultů."
Str.168:
"Již v roce 1996 si lidovci vynutili dodatek ke koaliční dohodě, který předpokládal postupnou restituci majetku katolické církve."
